Rozhovor s Evou Janákovou: Inovací ani netradičních metod se nebojíme

Jak se daří do výchovně-vzdělávacího programu mateřské školy zahrnout poznatky z oblasti aplikované behaviorální analýzy a co mohou vzdělávací akce MODRÉHO KRUHU přinést těm, kdo pracují s dětmi na spektru, nám v rozhovoru přiblížila ředitelka mateřské školy Klíček Eva Janáková.

Jak dlouho už působíte na pozici ředitelky a čím Vás tato práce naplňuje?

Ve funkci ředitelky mateřské školy Klíček působím již 12 let a stále mi to přináší radost. Je to moje poslání. Práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami jsem chtěla vykonávat odjakživa. Profesně to pro mě byla jasná volba, i když na ředitelské křeslo jsem nepomýšlela. Takové ambice jsem jednoduše neměla, chtěla jsem především pomáhat dětem a být průvodkyní po jejich vzdělávací cestě. Díky pozici ředitelky mám jedinečnou šanci dělat pro naše děti maximum. Zavádět inovace, zkoušet netradiční vzdělávací metody, a hlavně směřovat školu k dětem a jejich rodičům. V tom všem je mi velkou oporou i celý pedagogický tým, kterému zprostředkovávám své vize. Společně se vzděláváme a neváháme zkoušet různé alternativní způsoby, které by mohly dětem pomoci. Nejsilnější pocit smysluplnosti zažívám, když je vidím spokojené a šťastné nebo když obdržíme výborné hodnocení ze strany rodičů našich dětí. A to nejen těch současných. Rádi sledujeme pokroky dětí od jejich samotného začátku až po dobu jejich odchodu do základních škol. Není nic krásnějšího, než když se děti napojí na stejnou vlnu a dokážeme společně zvládat úskalí předškolního vzdělávání.

Pro koho je mateřská škola Klíček určena a co vše nabízí?

V naší mateřské škole se vzdělávají děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tedy děti s nejrůznějšími problémy, jako jsou narušené komunikační schopnosti, vady zraku, sluchová, tělesná a mentální postižení. Dvě speciální třídy máme otevřeny pro děti s autismem a těžkými kombinovanými vadami. Všechny naše děti potřebují individuální přístup, speciální péči a využívání kompenzačních a podpůrných opatření. Snažíme se být prvním odrazovým můstkem na vzdělávací cestě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Naším cílem je speciálněpedagogickou činností rozvíjet samostatnou, zdravě sebevědomou a tvůrčí osobnost schopnou vidět a vnímat svět v jeho pestrosti a změnách. Předcházet vzniku defektivity, podporovat zdravý růst a vývoj dítěte. Naše koncepce je směřována k tomu, aby děti se zdravotním postižením získaly v mateřské škole dobré základy do života i pro další vzdělávání, aby byly schopny s uspokojením zvládat další životní a vzdělávací etapy. Vzdělávací program se snažíme dětem obohacovat o různé netradiční a zájmové terapie, projektové dny či kulturní akce. Zařazujeme kupříkladu muzikoterapii, návštěvy sauny, aquaterapii a zooterapii. Několikrát ročně pořádáme společné akce i s rodiči. Zároveň se snažíme děti připravovat na samostatný život, tudíž nedílnou součástí našeho výchovně-vzdělávacího procesu jsou také nácviky praktických dovedností, samostatnosti a sebeobsluhy. V rámci těchto aktivit děti společně s pedagogy pracují s keramickou hlínou, pečují o bylinkové zahrádky či připravují jednoduché pokrmy. Jako jedna z mála škol v našem kraji jsme otevření takzvané totální komunikaci. Při nácviku komunikace kombinujeme u dětí různé komunikační metody, jako jsou řeč, předměty, obrázky, fotografie, komunikační knihy, gesta. Využíváme vše, co by mohlo dítěti usnadnit dorozumět se s naším světem, a ve chvíli, kdy dítě reaguje na určitý druh komunikace, se přizpůsobíme a komunikujeme s ním tak, jak to jemu samotnému nejvíce vyhovuje. Věnujeme se i osvětové činnosti a zapojujeme se také do nejrůznějších dobrovolnických a charitativních akcí.

Čím jsou ovlivněny současné požadavky rodičů a potřeby dětí?

Nemám pocit, že by požadavky našich rodičů byly jiné než dříve. Všichni rodiče chtějí to nejlepší pro své děti, snaží se dělat maximum pro jejich rozvoj. Vždy tvrdím, nesuďme rodiče, pokud s nimi v něčem nesouhlasíme, jelikož nemáme ponětí, jakou životní cestu se svými dětmi musí procházet. Buďme jim oporou, nápomocní radou, snažme se jim ukázat možné cesty rozvoje jejich dětí, ale do ničeho je nenuťme. Oni sami musí přijít na to, co je v jejich vlastních silách. Možná jsou jen více unavení a frustrovaní dnešní dobou. Velkou zkouškou pro ně všechny bylo období covidu, kdy se ze dne na den školy uzavřely a oni byli nuceni postavit se do rolí nezkušených pedagogů a pod taktovkou kvalifikovaných učitelů převzít do svých rukou domácí vzdělávání. V tomto období jsem cítila více než kdy jindy, že se dostávají na hranice svých možností. Co se týče potřeb našich dětí, ty jsou stejné jako potřeby děti zdravých. Jen jejich naplňování, to je bude stát o něco více sil.

Absolvovala jste vzdělávací akci MODRÉHO KRUHU s názvem pasSEMESTR. Plánujete nové poznatky využít i v mateřské škole?

Když jsem se dozvěděla, že MODRÝ KRUH bude realizovat vzdělávací akci pasSEMESTR, tak jsem neváhala. O této organizaci jsem slyšela mnoho dobrého a s Tomášem Nábělkem, zakladatelem, jsem již byla nějakou dobu v kontaktu. I přesto, že se jednalo o celkem šest vzdělávacích sobot, kterým jsem musela uzpůsobit svůj volný čas, nelituji jediné z nich. Každé téma bylo velkým přínosem nejen pro mě osobně, ale také pro mou práci s dětmi. Zažila jsem i několik důležitých momentů, které mě přivedly k zamyšlení a posunuly zase o krok dál. Jelikož jsme již loni v dubnu s pedagogy absolvovali čtyřdenní školení na téma ABA, problémové chování a rozvoj komunikace, některá témata v rámci pasSEMESTRU pro mě nebyla úplně nová. Tím nechci rozhodně říci, že jsem se nic nového nedozvěděla, spíše jsem měla možná trošku výhodu oproti ostatním, kteří informace slyšeli poprvé. Oživila jsem si tedy dříve získané poznatky, osvojila nové a vše mi krásně zapadalo do jednoho smysluplného kruhu nazvaného ABA. Ráda jsem využívala i možnost navštěvovat diskusní skupinu, kde jsem mohla s přednášejícími řešit dotazy a zároveň se nechat inspirovat příběhy dalších účastníků. Moc se mi zamlouval přístup všech přednášejících, jejich odbornost a pojetí tématu. Veškeré informace byly vždy podány srozumitelně, s řadou příkladů z praxe a možností klást doplňující otázky. Osobně mě nejvíce zajímalo, jak by se dala ABA praktikovat v systému vzdělávání v mateřské škole. Stále si říkám, že si to nedokážu představit, že mi chybí čas pro individuální práci s dětmi a také ta vzájemná úzká propojenost s rodinou, kdy sami rodiče musí opravdu pracovat s dítětem, aby se dostavily výsledky. Z toho důvodu jsem uvítala možnost navštívit speciální školu v Českých Budějovicích, kam se s kolegyněmi chystáme na jaře letošního roku. Je štěstí, že v kolektivu pedagogů máme nadšence pro aplikovanou behaviorální analýzu, a tudíž se snažíme postupně a pomaličku zavádět praktické informace do praxe naší školy. Pozměnili jsme způsob rozvoje komunikace, ještě více individualizovali nácvik gest, u některých dětí jsme začali postupně odbourávat dopomoc, abychom více podpořili jejich samostatnost. Změnil se také náš pohled na problémové chování, kdy se opravdu zamýšlíme nad tím, co takové chování způsobilo, jakou plní funkci a jak adekvátně zareagovat. Největší změnou je můj vlastní pohled na chování našich dětí, kdy musím hodně pracovat se svými zautomatizovanými vzorci. V oblasti ABA se chci i nadále rozvíjet a zvažuji, že bych absolvovala vzdělávání přímo pod Masarykovou univerzitou v Brně.

A jakým vzkazem byste povzbudila rodiče dětí se specifickými vzdělávacími potřebami?

Nejste v tom sami! Věřte, že je zde spousta organizací a skvělých lidiček, kteří jsou připraveni vám být nápomocní. Neustále si opakujte, že pro své dítě děláte to nejlepší, co je ve vašich silách. Nikým si nenechte namluvit, že je to jinak. Každý z vás má jiné možnosti, jiné zázemí, ať už rodinné, pracovní či finanční, ale věřím, že jedno máte všichni společné: Chcete, aby vaše děti prožily šťastný a plnohodnotný život, aby byly co nejvíce samostatné a soběstačné. Tohle si opakujte jako mantru, milujte a přijímejte své dítě takové, jaké je, protože je jedinečné a to, co do něj vkládáte, vám jednoho dne vrátí. A pamatujte, každý krůček, byť se může jevit jako malý a bezvýznamný, je krokem vpřed. Bez malých krůčků by nebyl žádný velký krok.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám mnoho dalších spokojených dětí!

Tereza Kvapil Pokorná