Nebojte se pohybu! Pro každého existuje cesta, povzbuzuje Lenka Fasnerová

Nejen o radosti z pohybu, ale i o tom, jak s ním začít a vytrvat, se dozvíte více v rozhovoru s popularizátorkou pohybových aktivit, fyzioterapeutkou a zakladatelkou olomouckého Centra pohybu Lenkou Fasnerovou. Ta je známá také tím, že se usilovně věnuje pohybovým aktivitám pro ty, kdo mají specifické potřeby. A v jejím repertoáru nebude chybět ani MODRÝ KRUH.

Lenko, je o vás známo, že dokážete přivést k pohybovým aktivitám téměř každého. Cvičí s vámi lidé různého věku i ti, co mají zdravotní omezení. Působíte plná energie a odhodlání. Jaký je váš osobní recept na vitální život?

Ráda ho prozradím, není to žádné velké tajemství. Starám se o sebe, mám se ráda a mám ráda život! Samozřejmě k tomu patří i přijetí vlastní tělesnosti. Naše těla vnímám jako dar, o který máme pečovat. Ani u mě tomu tak však nebylo vždy. Miluji svou práci, ale mám tendenci se zahlcovat. Učím se vědomě odpočívat a dobíjet baterky. Je to stejné jako v přírodě, jde o rovnováhu. A to pokud možno ve všech oblastech. Stále jsem na cestě, stále se učím. Dostala jsem do vínku pracovitost, houževnatost a myslím, že i pozitivní přístup k životu. Mám ráda život takový, jaký je, a snažím se na všem najít to dobré. A také věřím, že vše, co se nám v životě děje, je z určitého důvodu.

Pokud se chceme zdravě hýbat každý den, je to věc určitého návyku. S čím se vaši klienti potýkají v začátcích nejčastěji?

Pohyb je nedílnou součástí našich životů a neměl by z našeho života mizet. Důležité je uvědomit si, že naše tělo je velice adaptabilní na podmínky, ve kterých žijeme, a pokud jsou podmínky kolem nás takové, že nás nepodporují k tomu se hýbat, naše tělo si na to zvykne a přizpůsobí se. Všude se mluví o tom, že hodně času trávíme sezením. Jen se každý sám za sebe zamysleme, jak to máme. Jistě jsou povolání, kde naše těla naopak zase přetěžujeme jiným způsobem. Je nutné tomu věnovat pozornost a vlastně tou sebepéčí tělu pomáhat ke kondici a pohodě. Tohle je ale potřeba dělat denně, pár minut a vědomě. To je často to nejtěžší, zařadit hýbání se do každodenních aktivit.

Záměrně nemluvím o cvičení. Vnímám cvičení a hýbání se jako trošku odlišné věci, které se vzájemně podporují, souvisejí spolu, ale nejsou totožné. Za léta praxe u svých klientů vidím, že největší problém pro ně bývá udržet kontinuitu, hýbat se nebo cvičit opravdu pravidelně, denně. Není důležité vždy vše dělat na výkon, ale opravdu pro tu potřebu samotnou. Ve chvíli, kdy je to pro vás o bolesti, může být už trochu pozdě. Já říkám, hýbejte se preventivně, aby tělo nebolelo, aby bylo pěkně funkční a aby nám v něm bylo dobře. A abychom po celý život mohli dělat aktivity, které máme rádi. Někdo má rád tanec, jiný zase plavání nebo jízdu na kole. Je přeci škoda vzdávat se aktivit, které nám přinášejí radost, jen proto, že začne bolet koleno nebo třeba záda. Je to jen na nás samotných. Někdo potřebuje pomoc fyzioterapeuta nebo trenéra, ale rozhodnutí o tom, jestli se budeme hýbat, nebo ne, je jen na nás. A to mluvím i o těch s hendikepem. O klientech, kteří se musí vyrovnat s různými bariérami. Vždy se dá najít cesta, když chcete.

A jak byste doporučila začít?

Denně, po malých krůčcích. Hlavně začít. Hodně lidí mluví o tom, že chtějí, ale nikdy ani nezačnou. Druhá věc je nevzdávat se. I když na své cestě ztratíte směr, můžete zase naskočit zpět. A umět se pochválit, to je také důležité. Je normální, že se nám někdy nechce, ale je důležité nebýt líný. Lenost nemám ráda. Ze zkušenosti vím, že když klienti s pohybem začnou, nakonec ocení, že to stálo za to. Učím je, aby se měli rádi, byli důslední a uměli si udělat na pohyb čas. I kdyby šlo jen o procházku venku. Pokud nebudete pohyb vnímat jako důležitý, podobně jako odpočinek nebo jídlo, těžko si k němu vytvoříte návyk.

Opakovaně slýchávám, že když někoho bolí třeba záda, neřekne, že by si měl pravidelně zacvičit, nebo dokonce změnit životní styl, ale že by si měl zajít na masáž. Co říká vaše zkušenost? Preferují lidé rychlá a komfortní řešení, když jde o otázky těla?

Žijeme v rychlé době, a proto možná chceme ta rychlá řešení, ale takto naše těla nefungují. Pokud jsme léta svůj pohybový aparát přetěžovali, nečekejme, že jedna masáž něco vyřeší. Možná se nám v první chvíli uleví, ale za mě hlavně proto, že jsme začali věnovat pozornost svému tělu. Takže pokud chceme být v kondici, věnujme tuto pozornost tělu denně a ono nám to vrátí. Neexistuje jedna zázračná metoda, procedura, která by dokázala odstranit bolest, opravit náš pohybový aparát. A je důležité si uvědomit, že tělo a duše jedno jest a jedno ovlivňuje druhé. Pokud nemám odolné tělo, těžko budu silný psychicky a obráceně. Na toto téma existuje spousta odborných studií. V poslední době vnímám velkou potřebu nahlížení na pohyb zjednodušit, nedělat z toho vědu a hýbat se. Naučit se opět vnímat své potřeby, vnímat to, jak se cítím. Znáte 5P? Pravidelný pohyb, pitný režim, pestrá strava, pravidelný spánek a psychika. Je to taková skládačka. Jsou to věci, které můžeme velice dobře ovlivnit a měnit sami. Nikdy není pozdě začít!

Často připravujete i cvičební programy pro ty, kdo mají specifické pohybové potřeby. Co pro vás byla zatím největší výzva?

Každý takový klient je výzva. Ale obzvlášť vzpomínám na jednoho, byl to lékař, měl velkou deformitu páteře a bolesti, ztrácel schopnost chůze a moc mi nevěřil. Ale hned po první lekci řekl, že to se mnou zkusí a dá mi šanci. Tu šanci dal hlavně sobě, začal opravdu denně cvičit. Hledali jsme společně cestu a dnes je v úžasné kondici, koupil si koloběžku, chodí opět rád na dlouhé procházky s pejskem, a dokonce si oblíbil i skupinové lekce. A potom to byli vozíčkáři, se kterými jsem se rozhodla, že budeme tančit na vozíku. Věnovali jsme se stylu tance line dance, kde každý tanečník tančí sám bez dopomoci, prostě dle svých schopností a možností. Dokonce jsme se zúčastnili i mezinárodní taneční soutěže v Písku a jako takový vrchol jsme tančili i skupinovou choreografii, kde byli jak tanečníci na mechanickém vozíku, tak na tom elektrickém. Bylo to neuvěřitelné. To, jak dokázali se svými různými hendikepy sladit pohyb ve skupině, jak dokázali vnímat hudbu a pracovat s prostorem. Pro mě bylo nesmírně inspirující, jak se s každým tréninkem posouvali a zlepšovali.

Pro MODRÝ KRUH jste realizovala kurz nazvaný Koloběžka v sociální službě. To zní neobvykle. O co se jednalo?

Jednalo se o kurz, který byl zaměřen na koloběh jako aktivitu, která je prospěšná pro naše zdraví. V olomoucké fakultní nemocnici využíváme v rehabilitaci koloběžku. Koloběžka je úžasný prostředek pro aktivizaci. A to nejen těla, ale i mysli. Má mnoho benefitů. Jedním z nich je to, že rozvíjí motorické dovednosti, koordinaci, rovnováhu, propojuje pravou a levou mozkovou hemisféru. Díky střídání nohou, které je nezbytné, ale pro mnoho klientů je to ta nejtěžší dovednost, vyrovnáváme jednostranné zatížení těla a učíme tělo aktivovat i jeho slabší stranu. Takže jsme se v rámci kurzu seznámili, a hlavně praktikovali metodickou řadu, jak na koloběžku. Dalším přínosem je to, že na koloběžce nesedíte, ale stojíte na jedné noze, kterou pak pravidelně střídáte. Díky tomu, že stupátko neboli nášlap je nízko nad zemí, můžete velice dobře reagovat na změny a z koloběžky sestoupit. Hned po skončení kurzu, ještě ten den, si MODRÝ KRUH koloběžky nechal v zápůjčce, aby je mohli vyzkoušet se svými klienty. Jejich nadšení neopadlo a dnes již mají své vlastní koloběžky, se kterými seznamují děti a jejich rodiče. Těším se, že spolupráce s MODRÝM KRUHEM bude pokračovat a že společně realizujeme třeba výlety i mimo město.

Plánujete do konce roku v Centru pohybu Olomouc ještě nějaké mimořádné akce?

Stále se u nás něco děje. Podzim bude ve znamení nových pohybových kurzů pro širokou veřejnost, včetně mé milované aktivity, a tou je line dance. Pokud bude přát počasí, budeme ještě vyrážet na Poděbrady a řeku Moravu na paddleboardech. Čekají nás také koloběžky a malé jednodenní výlety do Polska, Vídně a Lednicko-valtického areálu. A tou největší událostí bude prosincový pobyt Nepeč-nevař-neuklízej, pojeď cvičit a tančit. V Centru pohybu jsme stále v pohybu, přijďte se o tom přesvědčit sami!

Srdečně vám děkuji za rozhovor a přeji radostný pohyb vždy a všude.

Bez vás to nejde. Vaše podpora má smysl.

Účet veřejné sbírky MODRÉHO KRUHU – 2501713673 / 2010 >>>