MODRÝ KRUH není jen metafora: Rozhovor se zakladatelem Tomášem Nábělkem

Tomáš Nábělek je jedním z těch, za koho bezpochyby více mluví činy než slova. Místo setrvávání v nespokojenosti nebo rezignaci se neváhal aktivizovat a změnit nepříznivou situaci jak pro své nejbližší, tak pro ostatní. Tím dokázal, že postup na individuální úrovni skutečně může vést až ke změně stavu na úrovni komunity. A kam zaměřuje své úsilí nyní? Jak organizace pomáhá a co plánuje? Nejen o tom v rozhovoru se zakladatelem MODRÉHO KRUHU.

Tomáši, co vás vedlo k založení MODRÉHO KRUHU a práci s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS)?

Máme syna s PAS a v době jeho přechodu mezi školkou a dalšími zařízeními jsem si začal uvědomovat, že Tobík nedostává to, co potřebuje. Začal jsem se tedy zajímat o celý systém. Hlavní hybnou silou bylo zklamání pocházející z toho, jak v letech 2018 až 2020 řešily situaci kolem vzdělávání a péče o děti s PAS zainteresované instituce. Dnes jsem však za tuto zkušenost rád, protože mě dovedla k možnosti pomáhat tam, kde je potřeba.

Více než rok jste usiloval o založení ABA třídy. Když se to v roce 2020 podařilo, jistě to nebyla poslední výzva, která před vámi stála.

Snadné to rozhodně nebylo, ale šel jsem do toho. Neměli jsme finance, prostory ani personál. To vše bylo potřeba vyřešit a podařilo se nám to. S vděčností vzpomínám především na manžele Kubisovy z Olomouce. Ti nám poskytli prostory v zařízení Naše školka, kde jsme mohli ABA třídu rozjet. Po odborné a personální stránce stály u vzniku naší třídy Radka Hájková, Lucie Jeníčková, Běla Harazimová a Věrka Lukášová, kterým jsme stále velmi vděční. Bez financí by třída nemohla fungovat. Úplně na začátku nás finančně podpořily přibližně dvě stovky individuálních dárců a přidali se i firemní dárci. Rád bych vyjmenoval všechny naše podporovatele, ale zmíním aspoň to, že tím největším byla firma Smurfit Kappa, kde nám jejich zaměstnankyně a moje kamarádka, Eva Coufalová, pomohla s žádostí o grant z firemní nadace. Postupně se přidávali další podporovatelé a i to mě čím dál více utvrzovalo v tom, že jdu správným směrem.

V únoru 2024 jste otevřeli novou sociální službu – sociální rehabilitaci. Můžete přiblížit, co tato služba obnáší a komu je určena?

Sociální služba volně navazuje na dosavadní aktivity MODRÉHO KRUHU a je v souladu s naší vizí. Tou je pomoci zajistit vzdělávání a plnohodnotný život pro děti s PAS z Olomouce a blízkého okolí. Sociální službu vítají zejména rodiče dětí, kteří – stejně jako my v MODRÉM KRUHU – považují přístupy aplikované behaviorální analýzy (ABA) za běžný standard při péči a vzdělávání dětí s autismem. Služba je určena především rodinám dětí. Nedává nám moc smysl, aby ji využívaly pouze samotné osoby s PAS. Autistické dítě, stejně jako každý člověk, tráví většinu času ve svém přirozeném prostředí.

Pokud se má něco naučit, musí se s ním pracovat právě tam a v tom mohou zásadně pomoci rodiče. Proto je důležité, aby rodiče spolupracovali na dohodnutých cílech a učili své děti konkrétní dovednosti. Službu tedy využívají i rodiče, a to pro nácvik práce se svým dítětem. To vše je možné především díky skvělému týmu sociální služby MODRÝ KRUH. Všem jim patří srdečné díky, protože jde o opravdu velmi náročnou práci. Velké poděkování patří také Monice Smolíkové, která se mnou stála u zrodu sociální služby, a v neposlední řadě i Ditě Chapman, která u nás zajišťuje supervize.

Jaké konkrétní cíle si kladete v rámci sociální rehabilitace a jaké metody používáte k jejich dosažení?

Jedním z cílů sociální služby je umožnit dětem rozvinout takové klíčové dovednosti, které povedou ke zvládání sebeobsluhy, sociálních interakcí a komunikace včetně zvýšení samostatnosti a nezávislosti na okolí. Samozřejmě si uvědomujeme, že u některých dětí to jde rychleji a u jiných pomaleji. Bohužel většina našich dětí bude celoživotně odkázána na pomoc svého okolí. Snažíme se o to, aby té pomoci bylo potřeba co nejméně. Přesto jsou děti, které jsou na tom tak zle, že nás to nutí přemýšlet o dalších navazujících službách, jako je osobní asistence nebo podpora bydlení. Nikdo z nás tu nebude věčně, a měli bychom tedy myslet na to, jak našim dětem zajistit tu nejlepší budoucnost.

Z čeho máte při práci v MODRÉM KRUHU radost?

Nejvíce mě naplňuje, když vidím, že to má smysl. Dostáváme výbornou zpětnou vazbu na službu sociální rehabilitace od rodin a klientů, kteří ji využívají. Rodiče si často pochvalují kupříkladu posuny v oblasti komunikace, sebeobsluhy a také minimalizaci problémového chování. Největší odměnou jak pro ně, tak pro nás je, když vidíme děti spokojenější, protože se jim daří lépe komunikovat o svých potřebách. Těch příběhů je mnoho a mě vždy potěší, když dokážeme, že MODRÝ KRUH není jen symbolický pojem, ale že skutečně poskytuje podporu v nelehké životní situaci! A jak řekla maminka jedné z našich klientek, že představuje světýlko naděje.

A jaké jsou vaše plány do budoucna v rámci rozvoje sociální rehabilitace a dalších služeb MODRÉHO KRUHU?

Nejbližším plánem sociální rehabilitace je zahrnout více pohybových aktivit pro naše klienty. I z tohoto důvodu jsme navázali kontakt s FTK Univerzity Palackého.

Přemýšlím také, jak podpořit projekt homesharingu, který v Olomouckém kraji zajišťuje organizace Zet-My. Možná bychom jim jako MODRÝ KRUH mohli pomoci s hledáním takzvaných hostitelů. Princip homesharingu je jednoduchý. Spočívá v pomoci rodinám, které pečují o dítě s mentálním postižením, tím nejcennějším – poskytnutím času. Rodina si odpočine. Dítě zažije něco nového. A vy, jako hostitel, možná získáte víc, než dáte. Uvědomuji si, že jak dítě roste a dospívá, bude potřeba řešit další výzvy, s kterými se potýká běžně každý. Škola, práce, bydlení, rodinný život a volnočasové aktivity. A právě s posledním jmenovaným může homesharing výrazně pomoci. Samozřejmě se soustředíme především na to, abychom pomáhali zajistit odpovídající vzdělávání a plnohodnotný život pro děti s PAS z Olomouce a blízkého okolí. Chceme být komunitní a lokální organizací.

Ostatní regiony podporujeme především prostřednictvím inspirace a poskytování vzdělávání. I proto už podruhé organizujeme vzdělávací akci nazvanou pasSEMESTR, které se při posledním běhu zúčastnilo více než 300 odborníků z České i Slovenské republiky a na kterou jsme obdrželi skvělé ohlasy. Letos začíná pasSEMESTR v termínu 4. října.

Co byste neváhal vzkázat rodinám pečujícím o děti s PAS a těm, kdo by chtěli vaše úsilí podpořit?

Rád bych je především povzbudil, aby to nevzdávali! Věřím, že jejich situace se může zlepšit. Třeba tím, že se budou vzdělávat, budou chtít vzdělávat své dítě a zároveň měnit i přístup svého okolí. Ano, je to dřina, ale snad i ta správná cesta. Čekat, až to někdo udělá za nás, se totiž nemusí vyplatit. Všech, kdo podporují MODRÝ KRUH nebo konkrétní rodiče, si u nás vážíme. Někdy stačí už jen ten projev zájmu, zeptat se, jak mohu pomoci. Zajímat se o své okolí a komunikovat. V tom je velká síla a zároveň může jít i o menší gesta. Třeba pomoc s hlídáním dětí. A co se týče našich vlastních potřeb, chystáme menší rekonstrukci a vítáme jakoukoli finanční podporu.

Obdivuji vaše úsilí a přeji vám i organizaci jen to dobré!

Tereza Kvapil Pokorná

Bez vás to nejde. Vaše podpora má smysl.

Účet veřejné sbírky MODRÉHO KRUHU – 2501713673 / 2010 >>>